Imisní situace aneb co kde dýcháme jsou velkým tématem. Podíváme-li se na Kroměříž, není situace tak špatná, jako v Moravskoslezském kraji . Největší problém je a Benzoapyrenem a v zimě s prachem.  Proberme jednotlivé látky jednu po druhé . Emise NO2, které způsobují kyselé deště a jsou způsobeny z velké části dopravou,  dosahují hodnoty do 21,1 μg. Limit je přitom 40 μg. Tyto jsou ovlivněny dopravou z větší části než ostatní, ale hodnota je na zhuba polovině zákonného limitu. Prach, který nás dusí a způsobuje dýchací potíže, dosahuje průměrné hodnoty za rok 27,8 μg při limitu 40 μg. Problém s prachem je zejména v zimně, kdy jsou v provozu malé topeniště rodinných domů a také při inverzních situacích. Proto je v rámci limitů dovoleno překročení 50 μg po dobu 35 dní v roce. Hodnotí se tedy imise prachu nejvyšší 36. denní koncentrace. V Kroměříži je to 51,1 a v centru 50,5  μg. Limit je tedy překročen o  2%. Mimo to má tato koncentrace meziročně klesající tendenci. Proto je zde velký předpoklad, že v budoucnosti bude tento limit plněn. Význam mají zejména domácí topeniště. Mikroprach má limit pro průměrnou roční koncentraci 25 μg. Ve měst je dosaženo  21,6 μg. Benzen dosahuje hodnoty 1,8 μg při povolené koncentraci 5 μg. Problémem je koncentrace karcinogenního Benzoapyrenu, který má imisní limit stanoven na 1ng, ale koncentrace ve městě dosahuje 1,6 ng. Tento problém je ovšem na většině území Moravy a klesá směrem k jihu. Není tedy omezen na město samotné.

Největší úsilí je nutné vyvinout ve snížení imisí PM10 na kterých se podílí rodinné domy, průmyslové zdroje a doprava. Problém je také s karcinogenním BenzoaPyrenem, který vzniká spalováním. Je přítomen v každém kouři při spalování organických materiálů (listí, uhlí) a z automobilových výfuků.

Území s překročeným limitem Benzoapyrenu